Zimní slunovrat 2023 nastává 22. prosince ve 3 hodiny 27 minut světového času (UT). Pokud jde o to, jaká je na zimní slunovrat délka dne a noci, noc trvá téměř 16 hodin, zatímco den pouze něco kolem 8 hodin. Od tohoto okamžiku se ovšem začínají dny pomalu prodlužovat, dokud opět nedojde k letnímu slunovratu.
Na severním polárním kruhu se v den zimního slunovratu Slunce v poledne dotýká ideálního horizontu, vlivem atmosférické refrakce však východ nastává zhruba hodinu před polednem. Na jižním polárním kruhu se Slunce dotýká ideálního horizontu o půlnoci, ale ze stejného důvodu bývá obraz Slunce výše. Na severním pólu touto dobou probíhá polární noc (Slunce je pod horizontem), zatímco na tom jižním probíhá polární den (Slunce je nad horizontem).Slunovraty bývaly již odpradávna oslavovány prakticky na celém světě, a to bez ohledu na konkrétní kulturu, která byla ve vybrané oblasti zrovna dominantní. Naši předkové totiž považovali zimní slunovrat za důvod k radosti, jelikož se podle nich jednalo o den znovuzrození Slunce, které jim přinášelo teplo, světlo a nový život.
Konkrétně oslavy zimního slunovratu byly spojené s vítáním delšího dne, protože až do letního slunovratu se bude noc neustále zkracovat a slunce bude svítit každý den o něco delší dobu. Kromě toho byli lidé samozřejmě nadšení z toho, že zima postupně začne ustupovat, přijdou teplejší dny a zlepší se také podmínky pro pěstování různých plodin.
Zimní slunovrat vždy doprovázely různé rituály. Na našem území v minulosti asi nejvíce oslavovali zimní slunovrat Keltové, kteří se věnovali například podobnostní magii. Aby podpořili příchod slunečních paprsků, vytvářeli různé sluneční symboly a zapalovali velké ohně, což mělo slunci dodat potřebnou energii.
Někde se také z lesa přinášelo vánoční poleno, které se polévalo pivem či medovinou, během zimního slunovratu se pak zapálilo a muselo vydržet hořet až 12 dnů, čímž se ošetřila největší temnota a domácnost byla chráněná proti působení zlých sil.V minulosti se zimní slunovrat v našich končinách stal významnou událostí také pro Slovany. Ti věřili, že po soumraku během nejkratšího dne roku umírá bůh Dažbog neboli Božic, což byl syn boha ohně Svaroga. Jelikož ale koloběh pokračuje, ještě v tu samou noc dojde ke znovuzrození mladého slunečního boha, jenž přichází spolu s rozbřeskem.
Vzhledem k tomu, že je sluneční bůh prozatím slabý, ještě nějakou dobu bude panovat zima, ale postupně zesílí a nakonec se mu podaří přemoci Moranu, což je vládkyně chladu a smrti. Tento cyklus byl pro Slovany velice důležitý a považovali jej za projev božské přízně. Zimní slunovrat si proto spojovali s různými zvyky, pověrami a tradicemi.
Kromě toho lidé dříve věřili také tomu, že se během zimního slunovratu stírá hranice mezi světem živých a mrtvých, takže se v našem světě mohou volně pohybovat duše zemřelých. Proto raději prostírali při večeři také zesnulým členům rodiny, na jejichž počest si také připíjeli. Jelikož se ale předkové mohli objevit v jiné podobě, bylo nutné řádně pohostit také každého pocestného, který zaklepal na dveře..
Ve starověké Evropě (hlavně na severu) se během zimního slunovratu slavil svátek známý jako Yule. Lidé si v rámci jeho oslav nosili domů živé stromky, což mělo pomoci ochránit duchy dřeva před zmrznutím. Ty si pak zdobili drobnými sladkostmi, aby duchům příliš nevyhládlo. Na špičku navíc umisťovali pěticípou hvězdu jako symbol pěti živlů (voda, oheň, země, vzduch, vesmírná energie). Kromě toho své domácnosti zkrášlovali také jmelím, aby si zajistili zdraví, štěstí a plodnost.
Tento astronomický jev sledovali naši předkové odpradávna. Podle starých legend právě v tento den, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, dosahují spojené síly temna vrcholu svého působení na Zemi a hranice mezi naším světem a silami podsvětí mizí. Podle pradávné tradice došlo v tomto období ke zrození boha Slunce, čehož obratně využili křesťané. Oslavy zimního slunovratu byly tak u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy oslavy zrození slunečního božstva byly nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista.
Zimní slunovrat však slavily kultury na celém světě. Ve starověké Evropě byl známý jako Yule, ze severského „jul“, což znamená kolo. Křesťanská tradice zdobení stromu má své kořeny právě v těchto pohanských oslavách. Rodiny si do domů nosily živý strom, aby uchránily duchy dřeva před chladem drsných zimních měsíců. Drobné pochoutky se věšely na strom jako dary potravin pro duchy a na samý vrch se dávala pěticípá hvězda – pentagram, magický symbol pěti živlů. Již od pradávných dob je zvykem zdobit si příbytek jmelím – obzvláště jmelí z posvátného dubu mělo lidem zaručit štěstí po celý rok.
Za zimního slunovratu, kdy je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. U Slovanů bylo proto při večeři zvykem prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Předkové se za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše zesnulých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí podsvětní duchové, kteří mohou být lidem nebezpeční. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku.
Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu. V hmotném smyslu se Slunce vydává na novou pouť směrem k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy. V duchovním smyslu nás upomíná na to, že stará cesta musí vždy zemřít, aby mohla začít nová.